Z terasy Nového Hofburgu na náměstí Heldenplatz – tedy z budovy, ve které se právě nacházíte – oznámil Adolf Hitler 15. března 1938 konec nezávislého Rakouska. Jásající davy vyjadřovaly rakouské nadšení z "anšlusu", připojení Rakouska k nacistickému Německu. 11. března 1938 se ujali moci rakouští nacisté a 12. března do Rakouska napochodoval německý wehrmacht.

Od tohoto okamžiku se pronásledování a teror začaly odehrávat na ulici, všem na očích. Židé byli veřejně ponižováni a týráni.

Velmi krátký filmový záznam, který zde vidíte, byl natočen v březnových dnech 1938. Jedenáctivteřinový záběr je jediným známým pohyblivým dokumentem násilností, které vypukly bezprostředně po takzvaném "anšlusu". Židy donutili čistit chodníky, kolem nich se tlačily smějící se zástupy lidí. Oběti, pachatelé i diváci se často osobně znali.

Židovské obyvatelstvo bylo vydáno násilí napospas, policie chránila pachatele.

Židé byli pro nacisty hlavním nepřítelem. Antisemitismus byl rozšířený už předtím, ale počínaje březnem 1938 se diskriminace Židů stále častěji objevovala v zákonech. Nacisté taková opatření zdůvodňovali tím, že Židé údajně "útočí" na německé "národní společenství".

Kdo byl podle norimberských zákonů označen za "Žida" nebo "Židovku", byl zbaven mnoha práv. Nacistický světonázor vycházel z předpokladu, že lidé se dělí na "rasy", které nemají stejnou hodnotu.

Obyvatelstvo si postupně zvykalo, že násilí se stává součástí každodenního života. Na počátku stála hesla a ideologie, která se po "anšlusu" v roce 1938 začala proměňovat v činy. Jak je zřejmé, nebyly to ale jen nacistické zákony, které takový vývoj umožnily. Byly to i činy respektive nečinnost mnoha lidí. Filmový záznam vyvolává otázku, jak se chovali jednotlivci: to, jak přihlížející reagují, tvoří součást násilí a ponížení.

Spisovatel Carl Zuckmayer o těch dnech ve Vídni napsal:

"A všichni lidé ztratili tváře, byly to už jen zkřivené škleby: jedni ve strachu, druzí ve lži, další v divokém, nenávistném triumfu. [...] Zažil jsem první dny nacistické vlády v Berlíně. Nic z toho se nedá srovnat s těmito dny ve Vídni."