Demokracie je zrušena: Dollfußova a Schuschniggova diktatura
Demokratická republika, kterou Rakousko vyhlásilo v roce 1918, trvala pouhých 15 let. Od roku 1933 do roku 1934 se Rakousko změnilo v diktaturu.
Stojíte před takzvaným "španělským jezdcem", což je policejní bariéra, která se dá rozložit a kdekoliv postavit. Na zadní stěně nad exponátem a vlevo od něj vidíte fotografie, které ukazují, jak se takové zábrany používaly. Například 1. května 1933, kdy znemožnily prvomájový průvod a omezily právo na pokojné shromažďování.
Již ve dvacátých letech se stále častěji ozývaly hlasy proti parlamentarismu a demokracii. Mnozí politici a také média tvrdili, že demokracie není schopna řešit problémy. Kompromis byl vykreslován jako slabost, potřeba spolupráce jako blokáda. Kromě toho parlamentní strany již nebyly ochotny přistupovat na kompromisy. Politické spory se častěji a častěji odehrávaly na ulici.
4. března 1933 se situace vyhrotila: v parlamentu došlo k hlasování, kdy šlo o každý hlas. Aby mohli hlasovat se svými stranami jako řadoví poslanci, odstoupili všichni tři předsedové Národní rady. Vláda pod vedením kancléře Engelberta Dollfuße využila této příležitosti a zabránila dalšímu zasedání Národní rady. Hovořila přitom o "sebevyloučení" parlamentu. Zákony napříště schvalovala vláda sama, bez parlamentu.
Od této události demokracie ubývalo, vláda rušila základní práva. Byla opět zavedena cenzura a trest smrti, ústavní soud nemohl pokračovat ve své činnosti. V roce 1933 byly zakázány Komunistická a Národně socialistická strana. V únoru 1934 se ozbrojené jednotky sociální demokracie pokusily bojovat proti vládě se zbraní v ruce – neúspěšně. Bezprostředně poté byla zakázána i Sociálnědemokratická strana. Na odpůrce režimu vláda vyvíjela nátlak. Mnozí uprchli do exilu, někteří byli uvězněni.
Zrušení demokracie bylo zřejmým cílem vlády. Dollfuß to jasně vyjádřil ve svém projevu 11. září 1933:
"Skončila doba liberálního kapitalistického společenského a hospodářského řádu, doba marxistického svádění lidu, doba demagogického vedení lidu a absolutní vlády politických stran. Chceme sociální křesťanský německý stát Rakousko na stavovském základě pod silným autoritářským vedením. Vůdcem je nám láska k vlasti, vůdcem je nám víra, že Rakousko je nade vše, jen když bude chtít."
V květnu 1934 byla přijata nová ústava, která také formálně zpečetila konec demokracie. Ve vitríně vpravo vidíte kopii této ústavy vlevo vzadu.
Ve 30. letech 20. století byly protidemokratické myšlenky velmi rozšířené, a to jak v politice, tak ve společnosti. V Evropě vznikaly diktátorské a fašistické státy. Například v Itálii byl od roku 1922 pod vedením Benita Mussoliniho ustaven fašistický stát a v Německu byla od roku 1933 u moci Národně socialistická německá dělnická strana pod vedením Adolfa Hitlera.
Kancléř Engelbert Dollfuß byl při pokusu o nacistický puč v roce 1934 zavražděn. Po něm nastoupil Kurt Schuschnigg, který zůstal u moci až do takzvaného "anšlusu" Rakouska k nacistickému Německu v březnu 1938.