V 18. století začali lidé v Evropě stále více pochybovat o tom, zda vláda je dána bohem.

Přibližně 60 let po Francouzské revoluci se v roce 1848 objevily nové myšlenky také v habsburské monarchii. Lidé demonstrovali a požadovali ústavu, volený parlament a zajištění základních práv. Revoluce v roce 1848 byla potlačena, ale od 60. let 19. století se mnohé z těchto myšlenek začaly postupně prosazovat, například rovnost všech lidí před zákonem. Zásada rovnosti, kterou jste již slyšeli v minulé stanici, je jedním z mnoha základních práv, která platí od roku 1867.

Při přípravě ústavy v roce 1920 se politické strany nedokázaly dohodnout na novém seznamu základních práv. Nakonec zůstalo v platnosti znění z roku 1867.

Zde najdete výběr dalších základních práv. Mají zabezpečit, aby stát nemohl svévolně zasahovat do života občanů.

Kromě spolkové ústavy existují v Rakousku další platné zákony a dokumenty, v nichž jsou formulována základní práva.

Významné postavení mají lidská práva: Všeobecnou deklaraci lidských práv přijala OSN, Organizace spojených národů, v roce 1948 jako reakci na nacistické zločiny. "Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech", říká první článek deklarace. Celkem 30 článků popisuje například ochranu před diskriminací, právo na život, svobodu a bezpečnost nebo zákaz mučení a otroctví.

Všeobecná deklarace lidských práv je vodítkem, které není právně závazné. Právně závazná je však Evropská úmluva o lidských právech, k níž Rakousko přistoupilo v roce 1958. Od roku 1964 má ústavní sílu, porušení lidských práv lze tedy žalovat.

Základní a lidská práva platná v Rakousku se skládají z mnoha právních předpisů.

Ne všechna základní práva se vztahují na všechny osoby žijící v Rakousku. Některá základní práva platí pouze pro rakouské občany a občanky, jiná pouze pro občany a občanky EU.

To, že základní práva existují a jsou chráněna zákony, se dnes mnoha lidem zdá samozřejmé. Jsou však výsledkem dlouhého procesu, který nikdy nebude zcela ukončen.